RSS

Dotyk

„Dotyk pro mne zůstává životní šancí“ – tato slova Víťy z publikace Dotyk podle mne nejlépe vystihují poslání tohoto projektu.  Již na první konferenci , které jsem se zúčastnila, na mne velmi zapůsobila vřelá atmosféra, plná přátelského porozumění.  Dokázali ji vytvořit tři hlavní aktéři díky svým výjimečným lidským vlastnostem, hlubokému upřímnému zájmu o osudy pacientů s psychickým onemocněním i i o nás – rodičích, sourozencích či sympatizantech.  Humorný nadhled, vždy přítomný, přispěl k uvolnění, a  i  proto často zaznívala   slova o velké rodině, již spojuje otevřená, přátelská komunikace.
Vzájemně si nasloucháme, přemýšlíme, hovoříme, a co je velmi důležité, nepociťujeme  mezi sebou navzájem žádné hranice.
Myslím, že realizace projektu Dotyk dokonce překonala původní záměr organizátorů.  Výjimečné přátelské vztahy, navázané v jeho průběhu  snad nejlépe dokumentuje příběh „trojlístku“ Víťa, Barbora a Andrea.  Citovaná slova Víťova v úvodu dokumentují důležitost sociálních kontaktů. Nemocí člověk ztrácí část dřívějších, a v případě krize to může být právě kamarád, který tím, že přiměje přítele k včasné návštěvě lékaře, zabrání pozdější případné hospitalizaci.
Na samém počátku byl příběh rodiny Svobodových.  Vize, kterou s pomocí osvícených pracovníků dokázali uskutečnit. Ano, i já si myslím, že projekt  Dotyk je  životní šancí.  Pro všechny zúčastněné.  Slova
na závěr  přesto  nedokáží vyjádřit vše, co cítím v těchto chvílích, kdy píši svůj příspěvek.
Děkuji  vám.
Libuše Vondrášková


Vas komentar